Akcelerace pozdně pleistocénní aktivity středoevropského zlomu řízená ledovou zátěží
Vědci zjistili, že reliéf severomoravského pohoří Rychlebské hory vymodelovala dávná silná zemětřesení, která byla s největší pravděpodobností vyvolána tlakem a pohybem ledovce. Až dosud se totiž předpokládalo, že se v této oblasti žádné větší seismické jevy v minulosti nevyskytovaly. Závěr vyplývá z výzkumu mezinárodního vědeckého týmu vedeného RNDr. Petrou Štěpančíkovou, Ph.D., z Ústavu struktury a mechaniky hornin (ÚSMH) Akademie věd ČR. Odborný článek na toto téma publikovali badatelé v americkém časopise Earth and Planetary Science Letters.
Publikace: Petra Štěpančíková, Thomas K.Rockwell, Jakub Stemberk, Edward J.Rhodes, Filip Hartvich, Karen Luttrell, Madeline Myers, Petr Tábořík, Dylan H.Rood, Neta Wechsler, Daniel Nývlt, María Ortuño, Jozef Hók (2022): Acceleration of Late Pleistocene activity of a Central European fault driven by ice loading. Earth and Planetary Science Letters (Volume 591) DOI: 10.1016/j.epsl.2022.117596.
 Ilustrace: Obr. 1. a) Umístění lokality na mapě Evropy. Modrá tečkovaná čára ukazuje rozsah ledové pokrývky posledního ledového maxima (LGM) (Ehlers et al., 2011); b) Zjednodušená tektonická mapa upravená podle Schecka et al. (2002). Hlavní poruchy a poruchová pásma: EFS – zóna labského zlomového systému, ISF – vnitrosudetský hlavní zlom, LF – Lužický zlom, OFS – poruchová zóna Odra, SMF – Sudetický okrajový zlom, ZHF – zlom Železné hory; Hlavní geologické jednotky: BM – Český masiv, který zahrnuje i FSB a SB, FSB – předsudetský blok, FSM – předsudetská monoklinála, NGB – severoněmecká pánev, SB – sudetský blok; c) Reliéfní mapa Sudet pomocí SRTM (rozlišení 30 m; Farr (eds.), 2007). Oranžové hvězdy: epicentra historických zemětřesení s intenzitou (I0) a rokem; Obdélníky: třetihorní sopky; Modré tečky – termální a minerální prameny; Povodí: ISB – vnitrosudetská pánev, PG – Paczków Graben, RMG – Roztoki–Mokrzeszow graben, UMG – Horní Morava Graben, UNKG – Horní Nysa Kłodzka Graben. Pohoří: GKM – Góry Kaczawskie Mts., GSM – Góry Sowie Mts., HJM – Hrubý Jeseník Mts., OHM – Orlické hory Mts., IKM – Izera – Krkonoše Mts., KSM – Kralický Sněžník Mts., RHM – Rychlebské hory Mts. ./Góry Złote Mts; d) proudové pole napětí z fokálního mechanismu převzaté od Špaček et al. (2006).
Detekce aktivních zlomů v mezihorské pánvi za použití elektro odporové tomografie: Kašmírská pánev, SZ Himálaj
Jedna z geofyzikálních metod - "elektrická odporová tomografie" (ERT) - byla použita k detekci aktivních zlomů v mezihorské Kašmírské pánvi v SZ Himálaji. Podařilo se nám detekovat dva sekundární aktivní poklesové zlomy na dvou lokalitách v SZ části Kašmírské pánve, které byly následně pojmenovány jako zlom SZ Kašmíru a druhý jako zlom Delina. Tyto zlomy se zdají být sekundárními mělkými zlomy primárního zlomového systému (přesmyk?), který je však pohřben v hloubce a nedosahuje až k povrchu. Tuto domněnku podporuje také rychlý výzdvih sedimentů Karewa zjištěný v okolí průzkumných míst. Elektrická odporová tomografie (ERT) se tak ukazuje jako vysoce použitelná metoda pro detekci aktivních zlomů ve vnitrohorských pánvích.
Publikace: Sana H., Tábořík P., Valenta J., Bhat F. A., Flašar J., Štěpančíková P., Khwaja N. A. (2021): Detecting active faults in intramountain basins using electrical resistivity tomography: A focus on Kashmir Basin, NW Himalaya. Journal of Applied Geophysics 192, Article no. 104395. DOI: 10.1016/j.jappgeo.2021.104395.
IF: 2.121 (2020)
 Ilustrace: Výsledky a interpretace geofyzikálního průzkumu pomocí metody elektrické odporové tomografie (ERT) na lokalitě Chaksari, SZ část Kašmírské pánve. Obrázek ukazuje profily elektrické odporové tomografie P1 – P6. Generalizovaná osa údolí je naznačena čerchovanou čarou.
Neogenní změny směru neotethyanské sutury ve střední Anatolii (Turecko).
Výsledky studia paleomagnetismu na 40 nových a 27 již dříve publikovaných míst poskytují důkazy o opakovaných rotacích bloků ve střední Anatolii od miocénu. Výsledky zde prováděných výzkumů poukazují na to, že tzv. „Neotethyan Suture Belts“, které dnes mají orientaci převážně ve směru V-Z až ZSZ-VJV, měly ještě před koncem miocénu orientaci přibližně S-J.
Publikace: Özkaptan, M., Gülyüz, E., Kaymakcı, N., Langereis, C.G, (2021): Neogene Restoration of Geometry of the Neotethyan suture zone in Central Anatolia (Turkey). International Geology Review, DOI: 10.1080/00206814.2021.2010133, IF: 3.958 (2020, Q1).
 Ilustrace: Neogenní rotace bloků okolo vertikální osy v centrální části Anatolie, Turecko. Obrázek ukazuje lokality a výsledky paleomagnetického výzkumu z období neogénu.
Předběžné výsledky studie antiklinály Manabhum: možný klíč k lepšímu pochopení kvartérní tektoniky v "Eastern Himalayan Syntaxial Zone".
Článek se zaměřuje na kvartérní vývoj antiklinály Manabhum v předpolí východního Himálaje (EHS). Ukazuje, jak v této oblasti došlo k deformaci reliéfu, vzniku elevací a dále k ukládání sedimentů a jejich následnému porušení. Studie dále interpretuje, jak tyto elevace vznikly – jedná se o tzv. „rampovou“ antiklinálu přesunutou přes přesmykovou strukturu paralelní k přesmykem Mishmi (součást EHS). Výsledky studie mohou v budoucnu posloužit jako vodítko pro objasnění kvartérního vývoje EHS.
Publikace: Goswami Chakrabarti C., Narzary B., Weber J. C., Jana P., Bhattacharjee S., Jaiswal M. (accepted/in print): Preliminary Study of the Manabhum Anticline: A Possible Key to Better Understanding the Quaternary Tectonics of the Eastern Himalayan Syntaxial Zone. In: Bhattacharya H. N., Bhattacharya S., Das B. C., Islam A. (eds.): Neotectonic Movements and Channel Evolution in the Indian Subcontinent. A Book of collection, Springer Nature.
 Model struktury antiklinály Manabhum v předpolí východního Himálaje (EHS).
Další významné publikace a výstupy
Štěpančíková P., Rockwell T.K., Stemberk J., Rhodes E. J., Hartvich F., Luttrell K., Myers M., Tábořík P., Rood D. H., Wechsler N., Nývlt D., Ortuño M., Hók J. (2022): Acceleration of Late Pleistocene activity of a Central European fault driven by ice loading. Earth and Planetary Science Letters 591, 117596. DOI:10.1016/j.epsl.2022.117596 IF2021 5.785 (Q1)
Flašar J., Štěpančíková P. (2022): Plio-Pleistocene paleodrainage reconstruction using moldavite-bearing and morphostratigraphically related deposits (Southern Bohemia, Czech Republic). Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. Volume 586, 110783, ISSN 0031-0182.DOI:
10.1016/j.palaeo.2021.110783IF2021 3.565 (Q1/Q2)
Majewski R.S.,Valenta J., Tábořík P., Weger J., Kučera A., Patočka Z., Čermák J. (2022, in print): Geophysical imaging of tree root absorption and conduction zones under field conditions: a comparison of common geoelectrical methods. Plant and Soil. DOI: 10.1007/s11104-022-05648-2IF2021 4.993 (Q1)
Havelcová M., Sýkorová I., René M., Mizera J., Coubal M., Machovič V., Strunga V., Goliáš V. (2022): Geology and Petrography of Uraniferous Bitumens in Permo-Carboniferous Sediments (Vrchlabí, Czech Republic). Minerals 12(5), 544, 1-19. DOI: 10.3390/min12050544IF2021 2.818 (Q2)
Gülyüz N., Shipton Z. K., Kuşcu İ (2022): Multiphase deformation, fluid flow and mineralization in epithermal systems: Inferences from structures, vein textures and breccias of the Kestanelik epithermal Au-Ag deposit, NW Turkey. Turkish Journal of Earth Sciences. Manusctipt no. YER-2206-13, accepted 2022. 10.55730/1300-0985.1828IF2021 1.543 (Q4)
Kapitola v monografii:
Goswami Chakrabarti C., Narzary B., Weber J. C., Jana P., Bhattacharjee S., Jaiswal M. (2022): Preliminary Study of the Manabhum Anticline: A Possible Key to Better Understanding the Quaternary Tectonics of the Eastern Himalayan Syntaxial Zone. In Bhattacharya H. N., Bhattacharya S., Das B. C., Islam A. (eds.): Neotectonic Movements and Channel. Society of Earth Scientists Series. pp 239–260. Springer Nature.
10.1007/978-3-030-95435-2_9
 Seznam publikací v roce 2022
Seznam publikací v roce 2021
Seznam výsledků a publikací v roce 2020
Další publikační činnost oddělení v databázi ASEP
|
Intranet
Exchange Pošta
Fileserver
Owncloud
O ústavu
