Historie ÚSMH AV ČR v.v.i.

Tichým svědkem bohaté historie Ústavu struktury a mechaniky hornin AV ČR, v.v.i., je rozsáhlý a z části památkově chráněný areál ústavu na Rokosce (Praha 8 – Libeň), jehož základní silueta zůstala do dnešních dnů jen velmi málo pozměněná.

Akademická historie Ústavu struktury a mechaniky hornin Akademie věd České republiky se datuje od 1. ledna 1958 založením Hornického ústavu ČSAV (1958–1979), který vznikl jako pracoviště základního výzkumu v oblasti báňských věd.

Vývoj Hornického ústavu může být sledován až do roku 1927, kdy byl založen Ústav pro vědecký výzkum uhlí (1927–1958), v němž se vědci zabývali převážně chemií uhlí a chemickým zpracováním tuhých paliv, zakladatelem a prvním ředitelem byl Dr. Hans Tropsch, spoluautor známé Fischer-Tropschovy syntézy tekutých paliv z uhlí.

Sídlem ústavu se stala budova bývalé Vydrovy továrny poživatin v Praze – Libni, kterou Ústav pro vědecký výzkum uhlí koupil v r. 1928 a postupně budovu upravil pro svoje účely. Bývalým majitelem továrny byl továrník a výzkumník pan František Vydra (*1869 - † 1921). V r. 1895 založil továrnu na výrobu cikorky. Po neúspěchu zaviněném výrobní chybou potom podle vzoru Kathreinovy kávy sladové začal vyrábět jako první u nás kávu žitnou.

V roce 1898 přestěhoval závod do Prahy do starého cukrovaru v Libni na Rokosce a výrobu rozšiřoval postupně na obor poživatin a pochutin vůbec (byly to např. šumící bonbony, potom různé polévkové konzervy, ovocné šťávy, oplatky, prášky do pečiva, dětská moučka, hořčice aj).

V letech 1909-1912 byla továrna úplně přestavěna a značně rozšířena. Za války a v prvních letech po ní se František Vydra zabýval pokusy s karamelizací sladu (bez vzniku hořkých a trpkých látek) k výrobě tmavých piv. Výsledkem jeho úsilí byl sladový preparát, jemuž dal jméno Maltovin a jenž se osvědčil i v praktických zkouškách v několika pivovarech.

Po r. 1948 byl ústav přejmenován na Státní ústav paliv.

V roce 1958 byl založen Hornický ústav Československé akademie věd jako základní výzkumné centrum pro důlní vědy. Personálně, materiálně a zčásti i programově navázal na předcházející třicetiletou výzkumnou činnost předchozích organizací. Hornický ústav sestával z několika oddělení původně působících v Státním ústavu paliv (úpravnictví, chemie kaustobiolitů, briketování, analytická chemie) a nově vzniklých oddělení geomechaniky, důlního větrání, hydrauliky podzemních vod a radioizotopů.

Hornický ústav řešil jednotlivé aktuální problémy v oblasti geověd a chemie dobývaných surovin (zejména uhlí) multidisciplinárním přístupem a syntézou výsledků. Zásluhou ústavu se poprvé v tehdejším Československu rozvinuly báňské vědy a dosáhly světové úrovně (k výrazným osobnostem té doby patřil např. František Špetl, mezinárodně uznávaný odborník v oboru úpravnictví).

V 70. letech 20.století prošel Hornický ústav zásadními organizačními změnami. V souvislosti s velkými důlními neštěstími v Ostravsko-karvinském revíru, významem a potřebami báňského průmyslu byla v roce 1978 založena pobočka Hornického ústavu v Ostravě, z které později vznikl dnešní Ústav geoniky AV ČR, v.v.i., v roce 1979 byl Hornický ústav spojen s Geologickým ústavem ČSAV pod novým názvem Ústav geologie a geotechniky ČSAV (1979–1989). Toto sloučení odborníci nevnímali jako přínosné a v návaznosti na politické změny v roce 1989 byl ústav opět rozdělen na dva samostatné ústavy, přičemž nástupcem Hornického ústavu se stal Ústav geotechniky ČSAV (1989–1992). Takto konstituovaná instituce byla v roce 1990 opět rozdělila na Ústav geotechniky ČSAV a Geologický ústav ČSAV.

Devadesátá léta s rozsáhlými komplexními změnami souvisejícími rovněž s oblastí těžby surovin a jejich zpracováním vyvolala nutnost postupných změn v orientaci výzkumu, která nově zdůrazňovala i ochranu životního prostředí. V roce 1992, kdy vznikla Akademie věd České republiky, byl ústav přejmenován na Ústav struktury a mechaniky hornin AV ČR, v. v. i.

Ten dnes představuje moderní vědecké pracoviště zaměřené na studium struktury a vlastností horninového prostředí, hornin, odvozených anorganických a organických materiálů a speciálních kompozitních materiálů. V šesti vědeckých odděleních zkoumá přírodní a indukované jevy a procesy působící na chování, vývoj a stabilitu hornin v jejich přirozeném uložení v zemské kůře. Uplatňuje pokročilé monitorovací a laboratorní metody výzkumu s cílem formulovat vědecké poznatky a stanovit podmínky jejich využití v praxi.

Ústav se podílí na školení doktorandů a vedení jejich disertačních prací v oborech aplikovaná geologie, fyzika a geofyzika, energetické a chemické zpracování paliv, chemie a technologie anorganických materiálů. Vydává také časopis Acta geodynamica et geomaterialia, který vycházel dříve pod názvem Acta Montana a v minulosti jako Zprávy Hornického ústavu.