Tlak nasycených par hraje klíčovou roli v celé radě aplikací od technologických až k ekologickým. Přestože lze v literatuře nalézt spolehlivá data pro velké množství látek, nová měření jsou nevyhnutelná, zejména v oblasti nízkých tlaku (pod 1 kPa). Statická metoda patří mezi zavedené techniky pro měření tlaku nasycených par.
Metoda však vyžaduje velmi čisté a pečlivě odplyněné vzorky, což ji činí pracnou, pomalou a nákladnou. Metody založené na stanovení chromatografických retenčních časů jsou rychlé a vyžadují pouze velmi malé množství vzorku. Na rozdíl od jiných metod nejsou nečistoty ve vzorcích limitujícím faktorem. Vedle těchto nadějných aspektů má však chromatografická metoda i svá omezení a nevýhody (např. problémy se stanovením aktivitních koeficientů, nedostatek přesných dat pro referenční látky). Kombinace obou technik muže vyřešit většinu problémů, se kterými se v současnosti zmíněné metody střetávají.